Muslimové mají plné právo na mešitu ve Varšavě

Muzułmanie również mają gwarantowaną konstytucyjnie wolność do wyznawania swojej religii, co oznacza także prawo do wznoszenia świątyń, centrów kulturowych, prowadzenia misyjnej działalności. Niech na wolnym rynku religii wygrywają najlepsi.
Półksiężyc wieńczący meczet w Stambule. Fot. Steve Evans/Flickr.com

V ideálním případě by polští muslimové měli projít procesem sekularizace a islám by měl v Polsku nabýt podoby, která by byla schopna dobře fungovat v souladu s pravidly demokratické a liberální společnosti. Takové muslimské kruhy by měly mít také zvláštní podporu ze strany státu a místní samosprávy - například v podobě možnosti pronájmu prostor v centru Varšavy.

This text has been auto-translated from Polish.

Jak známo, polská pravice nemůže fungovat bez vyvolávání morální paniky, mobilizace strachu z více či méně smyšlených hrozeb a mediálních křížových výprav proti nim. V tomto klíči už v posledních zhruba desítkách let bojovala proti "genderové ideologii" a "ideologii LGBT", údajně plánovanému zákazu Evropské unie "jíst červy", vyhrožovala "invazí" migrantů, kterou si jen představuje jako "invazi" migrantů, o čemž svědčí fotografie lidí jiné než bílé barvy pleti pokojně postávajících či procházejících se po polských městech.

Nedávno začala rozviřovat nové téma: mešity ve Varšavě. Začalo to příspěvkem poslance Sebastiana Kalety (nyní ze strany Právo a spravedlnost, dříve Suverénní Polsko) na sociálních sítích, který upozornil, že v samém centru Varšavy, v obytné čtvrti Marszałkowska, má být se souhlasem Trzaskowského postavena mešita. Pravičáci na sociálních sítích tuto informaci zabalili do očekávaného narativu: Tusk a Trzaskowski plánují zaplavit Polsko migranty a za tímto účelem islamizují hlavní město.

Jeden pravicový publicista, náchylný k obzvlášť zábavným výlevům, dokonce začal spřádat apokalyptickou vizi Marszałkowské ulice, kterou ovládnou kebabárny a pánská holičství - implicitně z Blízkého východu - stejně jako se to stalo v "islamizovaném" Dublinu. Můžeme se jen ptát, kdy autor naposledy vyšel na ulici polského města, protože kebab se mu jeví jako předzvěst islámské apokalypsy, která degeneruje polské hlavní město.

Jak už to u paniky, kterou vyvolávají politici jako Sebastian Kaleta, bývá, ukázalo se, že jde o další ztělesnění starého vtipu o rozdávání volů na Rudém náměstí. Ano, jediným uchazečem v soutěži o pronájem městského pozemku na Marszałkowské ulici byla Muslimská nadace pro vzdělávání a integraci, která tam plánovala provozovat obchod, komunitní centrum, konferenční centrum a modlitebnu, ale město se nerozhodlo s ní podepsat smlouvu.

Svoboda vyznání je přiznána i muslimům

A tady by se téma dalo uzavřít, nebýt jedné věci: co by bylo špatného na tom, kdyby muslimské centrum, dokonce s modlitebnou, stálo v centru Varšavy? Při reakci na podobné kampaně naší alternativní pravice stojí za to nejen poukázat na to, že jsou založeny v lepším případě na neznalosti, v horším na fake news, ale také vznášet otázky, které zpochybňují samotné jejich předpoklady.

Předpoklad, který stojí za panikou kolem údajné "mešity v Marszałkowské ulici", je hluboce problematický: kampaň vychází z přesvědčení, že muslimové se v Polsku netěší plné náboženské svobodě, a že i když už někteří muslimové v Polsku jsou, bylo by nejlepší, kdyby svou víru na veřejnosti neprojevovali, a že by tomu rozhodně neměly napomáhat státní či místní orgány.

Mezitím, jakkoli by to poslance strany Právo a spravedlnost nebo Konfederace nešokovalo, se muslimové v Polsku těší naprosto stejné náboženské svobodě jako římští katolíci nebo reformovaní či augsburští evangelíci. Islám koneckonců nevyznávají jen migranti, ale i polští občané - včetně Tatarů, jejichž věrnost republice ráda zdůrazňuje i pravice. Toto náboženství může přijmout každý občan a občanka. Někteří islámští migranti zde zůstanou dlouho, získají občanství nebo mají děti s polskými občany.

Všechny tyto skupiny mají ústavou zaručenou svobodu vyznávat své náboženství, což znamená i právo stavět chrámy, kulturní centra, provozovat misijní činnost. A velmi dobře, ať na volném trhu náboženství zvítězí ti nejlepší.

Z obavy o historickou podstatu města by asi nebylo vhodné stavět obrovskou mešitu s kopulí a minarety v blízkosti varšavského nebo krakovského starého města, ale nevidím důvod, proč by muslimské kulturní a náboženské centrum nemohlo vzniknout v areálu MDM, v sousedství katolického kostela Nejsvětějšího Spasitele a metodistické farnosti. Pokud by muslimové měli dobrý nápad na takové centrum, mohlo by obohatit čtvrť rozšířením její duchovní a kulturní nabídky.

Stigmatizace muslimů je receptem na radikalizaci

V muslimských postimigračních komunitách v západní Evropě existuje problém radikálního islámu. Lze pochopit, že to v Polsku vyvolává obavy a znepokojení. Při plánování migrační politiky je nepochybně nutné brát v úvahu skutečnost, že migrace ze zemí, kde je islám dominantním náboženstvím, vyvolává v naší zemi zvláštní společenský odpor. Diskuse o tom, ze které oblasti bychom raději migrovali, je nanejvýš legitimní.

Máme také právo očekávat, že muslimové žijící v Polsku budou dodržovat zákony a pravidla společenského soužití, které v Polsku panují a které se týkají například rovnosti pohlaví a přítomnosti žen ve veřejné sféře nebo svobody slova - vyznavači islámu se musí smířit s tím, že žijí v zemi, kde mohou svobodně publikovat karikatury proroka Mohameda. Ačkoli nejtradicionalističtější část v Polsku stále převládajícího katolického náboženství má také problém akceptovat, že svoboda slova, včetně například práva na satiru zaměřenou na náboženství, by neměla být omezována ve jménu "ochrany náboženského cítění".

Jistě by bylo nejlepší, kdyby polští muslimové podléhali sekularizačním procesům a islám ve svém hlavním proudu v Polsku nabýval forem schopných dobře fungovat s pravidly demokraticko-liberální společnosti. Takové muslimské kruhy by měly mít také zvláštní podporu ze strany státu a místní samosprávy - například v podobě možnosti pronájmu prostor v centru Varšavy.

Zároveň je nejlepším receptem na radikalizaci muslimů žijících v Polsku stigmatizace islámu jako náboženství, které je zásadně neslučitelné s polskou realitou a nedokáže v ní najít své místo, organicky spojené s protiosvícenským tmářstvím nebo dokonce terorismem. To se může snadno proměnit v sebenaplňující se proroctví, zejména pokud bude tento narativ doprovázen politikou, která muslimy otevřeně diskriminuje.

Kampaně o X nezastaví civilizační změny

Polsko se bude sekularizovat a katolická církev bude hrát stále méně významnou společenskou, kulturní a civilizační roli - a to i v případě, že se rozhodne provést nezbytné hluboké reformy, které tuto instituci uvedou do souladu s hodnotami vyspělých společností 21. století. S demograficky nezbytným přílivem migrantů zase vzroste společenský význam náboženství, která v Polsku historicky hrála malou (např. islám) nebo prakticky žádnou roli (např. hinduismus).

Tyto procesy nezastaví ani kampaně na téma X. Panika kolem mešit a údajné "islamizace" nezastaví pokles významu tradicionalistického katolicismu, který byl v posledních 30 letech volební základnou konzervativní pravice - a právě volební aspekt civilizačních změn ji bolí nejvíce.

Místo toho můžeme vytvořit horší či lepší model různorodé společnosti, lépe či hůře sladit soužití stále sekulárnější většiny s různými náboženskými menšinami: od konzervativních katolíků přes liberální židy až po umírněné muslimy a hinduisty. Nepochybuji o tom, že panika, kterou se snaží vyvolat pravice, ať už kolem mešit nebo černochů v ulicích polských měst, tlačí Polsko k horšímu.

Translated by
Display Europe
Co-funded by the European Union
European Union
Translation is done via AI technology (DeepL). The quality is limited by the used language model.

__
Przeczytany do końca tekst jest bezcenny. Ale nie powstaje za darmo. Niezależność Krytyki Politycznej jest możliwa tylko dzięki stałej hojności osób takich jak Ty. Potrzebujemy Twojej energii. Wesprzyj nas teraz.

Jakub Majmurek
Jakub Majmurek
Publicysta, krytyk filmowy
Filmoznawca, eseista, publicysta. Aktywny jako krytyk filmowy, pisuje także o literaturze i sztukach wizualnych. Absolwent krakowskiego filmoznawstwa, Instytutu Studiów Politycznych i Międzynarodowych UJ, studiował też w Szkole Nauk Społecznych przy IFiS PAN w Warszawie. Publikuje m.in. w „Tygodniku Powszechnym”, „Gazecie Wyborczej”, Oko.press, „Aspen Review”. Współautor i redaktor wielu książek filmowych, ostatnio (wspólnie z Łukaszem Rondudą) „Kino-sztuka. Zwrot kinematograficzny w polskiej sztuce współczesnej”.
Zamknij