Trumpovo vítězství vdechne novou energii nejreakčnější pravici po celém světě, včetně Polska. Republikánův úspěch povzbudí stranu Právo a spravedlnost (PiS), demoralizovanou po sobě jdoucími porážkami a Kaczyńského krizí ve vedení, a dá straně naději na boj v prezidentských volbách.
This text has been auto-translated from Polish.
Zdálo se, že v roce 2024 měla být volba mezi Trumpem - kandidujícím s poselstvím, které je i na tohoto politika nesmírně radikální - a jakýmkoli živelně kompetentním konkurentem zřejmá. Jak se ukázalo, nebyla. Trump zvítězil a vedl si lépe než před čtyřmi lety, a to i ve státech považovaných za bašty demokratů. Mnohé nasvědčuje tomu, že získá nejen většinu ve sboru volitelů, ale zvítězí i v lidovém hlasování - což se republikánskému kandidátovi podařilo od roku 1988 pouze jednou, v roce 2004, kdy George W. Bush porazil Johna F. Kerryho. Republikáni znovu získají kontrolu nad Senátem a s největší pravděpodobností si udrží i kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů.
Co se stalo? Demokraté o tom budou ještě dlouho debatovat. Ve veřejném prostoru se již objevuje několik teorií. Na vině Harrisovy porážky je sexismus a rasismus americké veřejnosti, polarizace voličů kolem kulturních otázek a faktorů, jako je pohlaví a vzdělání, ignorování tématu migrace a vysokých cen ze strany demokratů, neschopnost obhájit ekonomické úspěchy Bidenova prezidentství, Harrisův přílišný posun doleva, ale i příliš silný kurz do středu, postoj odcházející administrativy ke Gaze, Elon Musk, fungování sociálních médií, zaměření kampaně demokratů na útoky na Trumpa místo prezentace vlastních pozitivních návrhů, Bidenovo rozhodnutí kandidovat podruhé, nedostatek charismatu Kamaly Harrisové.
Některá z těchto vysvětlení si navzájem odporují, žádné z nich Trumpovo vítězství zcela nevysvětluje, i když na každém z nich může být zrnko pravdy. Než se však pustíme do analýz, jak jsme se do této situace dostali, stojí za to zamyslet se nad tím, co to znamená. A to znamená, jednoduše a stručně řečeno, že věci nejsou dobré. Trumpovo druhé vítězství vytváří velmi nepříznivou politickou konjunkturu: pro USA, pro Evropu, pro Ukrajinu, pro Polsko, pro svět.
Fatální zpráva pro Ukrajinu
Trumpův úspěch je především špatnou zprávou pro Ukrajinu. Už před republikánským vítězstvím byla Ukrajina ve velmi obtížné situaci, nyní může být postavena ke zdi. Nevíme, jaká budou Trumpova rozhodnutí, jak vážně vzal republikán svá ujištění, že válku ukončí do 24 hodin. Nelze však vyloučit, že se Ukrajina nechá Trumpem jednoduše vydírat a do 24 hodin přijme mír za podmínek Ruska.
Budoucí viceprezident J. D. Vance dokonce nastínil plán, jak by takový mír vypadal. Ukrajina přijme faktickou ztrátu Krymu a Donbasu a mezi oblastmi, které kontroluje ona a Rusko, vznikne demilitarizovaná zóna. Výměnou za bezpečnostní záruky bude Ukrajina neutralizována a zůstane trvale mimo NATO a podobné aliance.
To by pro Ukrajinu znamenalo fatální ukončení války. Nejenže by se Ukrajinci museli smířit se ztrátou území, ale také by ztratili právo svobodně vytvářet aliance. Takový konec války by Putina a jeho režim vnitřně radikálně posílil. Poskytlo by Putinovu Rusku čas na přeskupení sil a zahájení další ofenzívy za několik let - možná namířené proti některé ze zemí na východním křídle NATO.
Čas na strategické probuzení Evropy
Zvláště když nevíme, jak bude vypadat přístup USA k Alianci v Trumpově druhém funkčním období. V nejhorším případě bude Evropa čelit rychlému stažení amerického bezpečnostního deštníku a soustředění pozornosti USA do Indopacifiku.
I když ani s Trumpem to není nejpravděpodobnější scénář, je velmi pravděpodobné, že nový prezident bude hrát evropské země proti sobě, nabízet americkou bezpečnost jako vyjednávací žeton a považovat ji za luxusní službu dostupnou pouze zemím, které s prezidentem vycházejí nejlépe. Naštěstí máme dnes v Polsku vládu, která se pravděpodobně nenechá Trumpem tímto způsobem obehrát - na rozdíl od vlád Práva a spravedlnosti, které by se do takové hry na rozdělení Evropy nadšeně zapojily.
Druhé Trumpovo vítězství by mělo být pro Evropu poplašným zvonem. Evropa musí začít přebírat větší odpovědnost za svou vlastní bezpečnost. Vyjednat s Trumpem co nejpomalejší a nejpředvídatelnější snížení zapojení USA do bezpečnosti našeho kontinentu, aby měla čas na vybudování vlastních obranných kapacit.
Zejména proto, že Trumpovo prezidentství může znamenat ještě bouřlivější časy než v posledních dvou letech. Trump se v kampani chlubil, že za jeho vlády ve světě nevypukla žádná válka, ale druhé funkční období republikána by mohlo vypadat úplně jinak. Politika Bidenovy administrativy vůči Izraeli si zasloužila kritiku - ale ta Trumpova bude ještě horší. Netanjahu získá od ledna zcela volnou ruku, což může skončit ještě větší eskalací konfliktu na Blízkém východě. Nevíme také, jak "horké" může být čínsko-americké soupeření v souvislosti s Trumpovým druhým funkčním obdobím.
Americkou levici čekají krušné časy
Trumpovo vítězství znamená pro americkou levici také obrovský politický problém, a to ze dvou důvodů. Zaprvé se vrací do situace z let 2016-2020. Namísto boje za prosazení progresivních, rovnostářských řešení v rámci široké demokratické koalice bude nyní muset bojovat uvnitř ní, aby zastavila Trumpovy nejničivější snahy.
A Trumpovo druhé funkční období vypadá v tomto ohledu skutečně nebezpečně. Projekt 2025 zahrnuje plán na odstranění co největšího počtu systémových pojistek omezujících prezidentovu moc. Musk a další technomilionáři sní o radikální libertariánské revoluci ve stylu Javiera Milleiho zeštíhlující stát. Trump chce stát využít k pomstě na svých odpůrcích. S ním spřízněná reakční, antiliberální pravice v čele s J. D. Vancem chce využít moc k tomu, aby občanům - zejména občankám - vnutila konzervativní hodnoty, které většina odmítá. V nejhorším případě se Washington stane kombinací Mileova Beunos Aires a Orbánovy Budapešti - a levici nezbude než společně s velmi širokou koalicí, zahrnující dokonce i neokonzervativce z administrativy Bushe ml. bojovat za to, aby se tento černý scénář nenaplnil.
Zadruhé, jak už o tom psal Tomasz Markiewka, mnohé nasvědčuje tomu, že za debakl Harrisovy administrativy ponese vinulevice. Bidenova administrativa je nejlevicovější, nejpřátelštější k organizovanému dělnictvu a levicovému křídlu strany od dob Lyndona B. Harrisa. Johnsona. Brzy se objeví tvrzení, že Harrisová prohrála, protože se demokraté příliš vzdálili od středu.
Tyto hlasy posílí Harrisova porážka v Pensylvánii. Ještě před volbami se z pravého křídla strany ozývaly hlasy, že Harrisová udělala chybu, když si za svého kandidáta na viceprezidenta vybrala Tima Walze, a ne populárního pensylvánského guvernéra Joshe Shapira. Shapiro představoval centrističtější křídlo strany a byl pro progresivní křídlo strany obtížně přijatelný i kvůli svému postoji k blízkovýchodnímu konfliktu. Brzy uslyšíme mnoho hlasů: "kdyby Kamala nekapitulovala před radikální levicí, vyhráli bychom to".
Šok z prvního Trumpova vítězství vytvořil příznivou konjunkturu pro progresivní křídlo demokratů, neboť v prvních Trumpových volbách v polovině volebního období byly do Sněmovny reprezentantů poprvé zvoleny tak významné osobnosti jako Alexandria Ocasio-Cortezová. Je možné, že druhé Trumpovo vítězství bude mít opačný efekt - posune demokraty doprava a ve straně zůstane stále méně prostoru pro progresivní křídlo.
Počasí pro Černobyl?
Místo toho Trumpovo vítězství vdechne novou energii nejreakčnější pravici po celém světě. Včetně Polska. Republikánův úspěch oživí PiS, demoralizovanou postupnými porážkami a Kaczyńského krizí ve vedení, a dá straně naději na boj v prezidentských volbách.
Trumpovo vítězství rovněž posílí nejradikálnější síly uvnitř PiS. Jinými slovy, ve středu ráno jsme se probudili mnohem blíže scénáři Czarnek 2025. Na druhou stranu, pokud Trump zahájí své působení v úřadu nastolením míru na Ukrajině, který budou Poláci vnímat jako hrozbu i pro naši bezpečnost, příliš "trumpovský" kandidát by také mohl poškodit šance PiS.
Je jisté, že Trump v Bílém domě a s ním spojený nárůst globální nejistoty způsobí, že se polská politika ještě více zaměří na bezpečnostní otázky. Což zvyšuje šance Sikorského na nominaci KO.
To je také špatná zpráva pro polskou levici. Levice dnes pravděpodobně nebude mít kandidáta či kandidátku, kteří by v prezidentské kampani dokázali představit kompetentní a levicovou vizi bezpečnostní politiky. Zaměření diskuse na bezpečnost přirozeně odsouvá pro levici důležité otázky do pozadí.
Shrňme: poté, co třetí dekáda 21. století začala pandemií a válkou na Ukrajině, se zdálo, že horší už to být nemůže. Ukazuje se, že když vstupujeme do druhé poloviny dekády, při pohledu na tu první můžeme stále říkat "už bylo líp".
