Každé zpřísnění státní represe proti nám bude školou, kde se společně naučíme, jak praktikovat naši teorii změny, píše Julia Keane, spoluzakladatelka organizace Last Generation.
This text has been auto-translated from Polish.
Od redakce: Bloky poslední generace, mladí klimatičtí aktivisté, se během jednoho roku od nástupu demokratických koaličních stran k moci staly nejvýznamnějším hnutím občanského odporu - a rozdělily Polsko..
Aktivistům a aktivistkám Poslední generace jsme nabídli místo na našich webových stránkách - aby mohli své argumenty prezentovat novinářskou formou a dostat se i k těm, kteří ne vždy chápou motivaci blokád a požadavků, které vznášejí. Protože to, co dělá Poslední generace a další klimatické alarmistické organizace, je demokratická politika..
Přečtěte si také texty Andrzeje Jurowského a Tytuse Kiszky..
**.
Od počátku kampaně Poslední generace říkáme, že pokračování politiky, která vede ke zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, je genocidou. Je nám jasné, že záměrné přehlížení důsledků pokračujícího spalování fosilních paliv lidmi u moci je zločinem, na který je třeba reagovat radikálním a organizovaným odporem.
Historie ukazuje, že obrana základních hodnot vyžadujících revoluční změnu vedla mnohé k tomu, že se uchýlili k násilí. Výzkum americké politoložky Eriky Chenowethové, publikovaný v její knize Why Civil Resistance Works, kterou napsala společně s Marií J. Stephanovou, však ukázal, že pouze čtvrtina násilných povstání byla úspěšná, zatímco více než polovina pokojných povstání přispěla ke splnění požadavků protestujících.
Tato ne zcela zřejmá statistika vychází ze skutečnosti, že sociální hnutí, která se rozhodnou vzít do rukou zbraň proti moci, jež má monopol na státní násilí, vstupují do situace krajně nerovného boje a často s mnohem většími lidskými ztrátami než v případě nejkrvavěji potlačených mírových revolucí.
Použití násilných metod protivníka k boji proti samotnému protivníkovi málokdy vede k zamýšlenému cíli. Vede k přílišné polarizaci, která brání účinné mobilizaci společnosti, a vede k odvetnému násilí, které bezúčelně podněcuje již existující nepřátelství. Kromě toho použití násilí shora vylučuje také značnou část nejzranitelnějších skupin společnosti - ženy, děti nebo starší lidé se do takových bojů zapojují jen zřídka. V důsledku toho se odpor stává vyhrazen především mladým a silným mužům.
Poslední generace s touto politickou realitou kategoricky nesouhlasí a zároveň odmítá spirálu násilí. Rozhodli jsme se uplatnit nejlepší kulturu jednání, kterou známe - nenásilný občanský odpor.
Abychom podkopali základy současného politického systému, potřebujeme protesty, které nelze ignorovat. Potřísnění pomníků barvou nebo blokování dopravy vytváří potřebné napětí, bez něhož bychom se s našimi varováními a požadavky nedostali k veřejnosti. Chceme-li však vyvinout účinný tlak na úřady, potřebujeme kromě upoutání pozornosti většiny Poláků a Polek také povzbudit tisíce z nich, aby se k protestům připojili nebo alespoň podpořili naši vizi změny. K tomu potřebujeme depolarizující nenásilí.
Pro mírová revoluční hnutí je nenásilí strategickou výhodou. Vytvářejí zásadní dilema pro úřady, které nechtějí připustit eskalaci protestů, ale vědí, že tvrdé potrestání protestujících může být kontraproduktivní, vyvolat sympatie veřejného mínění k lidem, kteří zažívají bezpráví, a dokonce přimět služby a soudy, aby upustily od represí vůči disidentům v kritickém revolučním okamžiku.
Nejsme však nenásilní jen z pragmatických důvodů. Absence verbální či fyzické agrese vůči řidičům, policii nebo novinářům nestačí k tomu, aby se mezi znepřátelenými stranami utkala potřebná nit porozumění. Nakonec jsme všichni obětí situace, do které nás vláda staví, a potřebujeme alespoň základní vzájemné pochopení, že stojíme na stejné straně. Je proto nezbytné, abychom byli otevření vůči ostatním, abychom nevyhnutelnou konfrontaci, jako je třeba i pouliční blokáda, proměnili v upřímné setkání člověka s člověkem.
Řekl bych ještě více: nenásilí je životní postoj, který ztělesňuje to, za jakou společnost bojujeme. Důsledky tohoto postoje jsou osudové. Říkají nám, abychom se podívali na všechny ty, kteří se ocitli ve strukturách násilí - státního, ekonomického, koloniálního atd. - a vidět v nich lidi, kteří jsou hodni setkání. A dále, podle slov Prohlášení sítě A22, jejíž je Poslední generace součástí: věřit, že každý může opustit starý život a změnit se. Nesoustředit se na sčítání prohřešků, které bychom měli společně přijmout a budovat lepší budoucnost. A konečně nazývat genocidy genocidními a nepožadovat jejich hlavy.
Jak řekl Martin Luther King Jr.: "musíme se vzbouřit tak, abychom po skončení revoluce mohli žít se všemi lidmi jako bratři a sestry". Při činnosti Poslední generace se řídíme Kingovým učením. Proto chceme kromě narušování veřejného života vytvářet podmínky pro budování vztahů s lidmi, kteří jsou přímými adresáty - řidiči, policisty, televizními diváky.
Při blokádách oslovujeme řidiče a kolemjdoucí, máme pro ně připravené letáky a zveme je k rozhovoru. Řidiči vystupují z aut, aby protestující, na které jsou naštvaní, stáhli ze silnice, a setkávají se s lidmi, kteří je vyslechnou, řeknou, že se o jejich situaci zajímají, projeví pochopení, i když se s nimi třeba strkají nebo je urážejí.
Při policejní práci se také bavíme s policisty. Dlouhé hodiny v kordonech strávené společně v nudě a nepohodlí jsou příležitostí, jak rozbít umělou dělící čáru, kterou vláda nakreslila mezi policisty a lidmi sedícími na ulici. S dvacetiletým policistou, mým vrstevníkem, jsem se bavil o tom, jak založit rodinu v době, kdy hrozí, že přijdeme o všechno, co máme rádi. Poté, co jsme skončili, jsem od něj slyšel, že je dobře, že jsme si dokázali promluvit jako muž s mužem, navzdory našim rozdílům a rozdílným rolím, které hrajeme. Našel jsem nit porozumění s důstojníkem, který se mnou nechtěl mluvit o tom, proč protestujeme, vyměnil si úsměv a komentoval obtížnost papírování, když mu jeho velitel nespravedlivě vynadal.
Po vzoru Gándhího věříme, že projevením dobra nepříteli ho přimějeme, aby změnil názor. Z tohoto důvodu jsme napsali policii dopis, ve kterém vysvětlujeme motivaci našich protestů. Z tohoto důvodu nežádáme o trestní stíhání Marianny Schreiberové ani muže, který nás postříkal hasicím přístrojem na Černiakovské ulici. Proto jsme ho po prosincovém Tuskově tweetu, v němž naše dvacetiminutové pouliční blokády označil za "ohrožení státu", pozvali na jednání před kancléřství a dokonce mu přinesli slané prsty a čaj. Odsuzujeme jednání takových lidí, ale zároveň se otevíráme dialogu.
Jsme si vědomi, že udržení disciplíny nenásilí je jednou z největších výzev, kterým čelíme. Jakékoli zpřísnění státní represe vůči nám bude školou, kde se budeme společně učit, jak praktikovat naši teorii změny. A prozatím, až před sebou příště uvidíte ruku přilepenou k asfaltu, vzpomeňte si, že druhou ruku natahujeme my k vám.
**
Julia Keane - studentka sociologie a antropologie na Varšavské univerzitě. Bývalá učitelka angličtiny. Spoluzakladatelka a jedna z vedoucích představitelů skupiny Last Generation.
